I věci o nichž se nepíší verše mají svoji poezii … Ani kopaná není jen obyčejnou čutanou, ale čímsi mnohem půvabnějším, napínavějším a záhadnějším … Má své učedníky, mistry i hrdiny. Svou historii, drama i úsměvy…

První kontakt s míčem získala bítýšská mládež už v roce 1924, když jej dovezli bratři Trojánkovi z Brna. Náš Mirek Kratochvíl s nimi hrál v Brně za Moravskou Slávii. V oné době byly Tělovýchovné jednoty Sokol i Orel proti zakládání sportovních klubů zaměřených na kopanou. Byli to právě mladí, kteří se sdružovali v již uvedených organizacích a v DTJ (Dělnické tělovýchovné jednotě).

Zasloužili se o založení sportovního klubu zaměřeného na fotbal.V roce 1928 požádali svoje starší kamarády o podání přihlášky do rozvíjející se BZŽF (Bradovy západomoravské fotbalové župy). Tohoto nelehkého úkolu se ujali Mirek Kratochvíl, Miloš Denk, Jan Patočka a František Pecka. První opravdové hřiště bylo situováno na pravém břehu řeky Svratky u železničního mostu. Kopaná se začala hrávat na koupališti u Tejkalova mlýna.

Dalším místem se stal prostor současného kulturního domu a školky. A třetí místo bylo „Na Tržišti„, (jak se říkalo … je to prostor za kamenným mostem přes řeku Svratku, který je ohraničen ulicí Marušky Kudeříkové a ulicí Tišnovskou – jsou tam nyní postaveny bytovky). Další hřiště, také provizorní, bylo vybudováno se svolením Správy Kníničské přehrady v zátopové oblasti za hrází u Tejkalova mlýna („na bažinách“). A tak také skončilo. Jednoho dne jsme přišli na hřiště … a bylo zralé tak ako­rát k zahrání vodního póla.

Pod tíhou těchto událostí požádal SK (sportovní klub) v roce 1941 obecní úřad o přidělení pozemku vhodného ke zbu­dování fotbalového hřiště. Dostali jsme vytěžený písečňák. Byl to danajský dar. Jedno velké smetiště … skládka všeho, nač si vzpomenete. Po dvou letech usilovné práce bylo hřiště způsobilé ke hře. Od těch dob slouží toto místo stále stej­nému účelu. První utkání proběhlo s kuřimskými fot­balisty, které skončilo vítězstvím našich hostí.

Rok 1939. Zrada v Mnichově.

15. březen – zřízení protektorátu Böh­men und Mähren a vznik „samostatného“ Slovenska. Nastává doba pracovního nasazení v Reichu. Fotbalové zápasy byly zahajovány a ukon­čovány pozdravem: „Vlasti a sportu zdar.“ Od srpna 1942 nařídily orgány hráčům, aby zdravili při nástupu před zápasem zdviženou pravicí. Za protektorátu … během této velmi těžké doby byla činnost klubu dosti omezena. Bylo zřízeno kuratorium. Celou činnost klubu dozoroval zvláštní zmocněnec, kterému musela být hlášena každá akce. Jako vedoucí kuratoria ve Vev.Bítýšce byl navržen místní učitel Stanislav Slouka, který tuto funkci odmítl. K tomuto postoji bylo zapotřebí spousta odvahy. Získal obdiv nás všech. Pod ochrannými křídly SK byl i divadelní soubor Bohdana Chlada.

Jaro 1945 – země zase svobodně dýchá. A pak přišel ten dlouho očekávaný den osvobození. 9. květen. Celá země byla zahalena do květů. Vítání osvoboditelů.

Nastala radostnější práce v osvobozené vlasti. SK se nechtěl smířit s ústupem své bývalé slávy. Mužstvo utrpělo během války ztráty. Nabírali se noví hráči. Členská základna se rozšířila a SK si ponechává svůj původní název. Na hřišti byla odehrána celá řada zajímavých zápasů. Našimi tradičními soupeři zůstávají mužstva Bys­trce a Zastávky.

Rok 1948. V těchto letech měnily sportovní kluby svoje názvy, některé sportovní organizace zanikly. Z našeho SK se stal Sokol. Výbor tehdejšího oddí­lu převzal na svá bedra pořádání společenských akcí (ples, hody, vinobraní, různé estrády) a tím obohacoval kulturní život v obci a také svoji pok­ladnu. Nastala změna v soutěžích a utkáních. Byl nově utvořen okres Brno-venkov. Nastala další reorganizace. Změnily se názvy podle odborových svazů.

Rok 1952. Ze Sokola se stává Dobrovolná sportovní organizace DSO Jiskra. Celá řada našich členů je zaměstnána v n.p. Rico Veverská Bítýška a jeho závodě. Ve výboru byl uplatněn návrh rozšiřovat spolupráci s vedením závodu Rico Vev. Bítýška, ROH a Místním národním výborem v naší obci. Pro obecní i naši pokladnu jsme zajišťovali sběr kovového odpadu včetně domovního. Svoz byl prováděn nákladním autem, které naše organizace získala z Havlíčkova Brodu, závod Rico.

Poprvé za hranice naší vlasti. U příležitosti 50letého výročí od založení kopané v naší obci jsme absolvovali zájezd do Polska k Baltickému moři. Naše kopaná byla pověřena reprezentací našeho okresu.Žádnou díru jsme do světa však neudělali. Soupeři byli nad naše síly. Byly to celky na úrovni naší 3.fotbalové ligy. Na oplátku přijela Wisla Tzew do Vev. Bítýšky a se­hrála v kraji tři zápasy. Na zajištění celé akce se podílel OV ČSTV Brno-venkov. Pro náš oddíl by to bylo příliš náročné.

Od založení kopané až do nedávné minulosti měli naši členové mimo sportovní čin­nost také starosti s budo­váním sportovního zázemí. Celkem se to dařilo i když ke spokojenosti stále něco chy­bělo. Ne vždy bylo vše dle našich představ.

Výsledky, kterých bylo dosaženo v uplynulé době, jsou zřetelným obrazem cílů kopané i celého sportovního hnutí. Kopaná má v našem městysu a celé vlasti světlou budoucnost.

Jako bývalý člen výboru FC Veverská Bítýška mám shodné přání s ostatními členy, aby se kopaná stala součástí života mladých lidí. Věřím, že právě oni při sportovních utkáních utuží stará a naváží nová sportovní přátelství … a také … dostanou naši kopanou o stupínek výše, kam určitě patří. 

Doufám, že ta hubená léta má náš fotbal již za sebou. Dolů to jde velmi rychle, cesta nahoru je mnohem obtížnější. S tím máme svoje zkušenosti.

Do budoucna přeji naší kopané hodně úspěchů. A sám za sebe prosím vážené čtenáře o shovívavost při čtení. K sepsání těchto vzpomínek jsem neměl žádný písemný materiál. Uvedl jsem vše, na co jsem si sám vzpomněl. Pepa Mifek a Jara Juran mi pomohli s upřesněním některých údajů.

Josef Dvořák